Koncerny: Síla v jednotě, nebo hrozba pro trh?

Definice koncernu

Koncern představuje specifickou formu uskupení podniků, která se vyznačuje úzkou hospodářskou spoluprací a vzájemnou závislostí. Na rozdíl od holdingové struktury, kde mateřská společnost vykonává kontrolu prostřednictvím vlastnictví akcií, koncern se vyznačuje spíše faktickou kontrolou a koordinací činností. V rámci koncernu dochází k úzkému propojení výrobních programů, sdílení technologií a know-how. Často se setkáváme s tím, že mateřská společnost v koncernu přímo řídí obchodní a marketingovou strategii dceřiných společností.

Pojem "velká podnikatelská skupina" je v českém právním řádu definován v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Pro naplnění definice musí skupina splňovat hned několik kritérií, mezi které patří obrat, aktiva a počet zaměstnanců. Velké podnikatelské skupiny podléhají přísnějšímu dohledu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to z důvodu jejich potenciálního vlivu na trh. Je důležité si uvědomit, že ne každý koncern automaticky splňuje parametry velké podnikatelské skupiny. Stejně tak existují velké podnikatelské skupiny, které nejsou organizovány formou koncernu.

Charakteristika koncernu

Koncerny a velké podnikatelské skupiny představují vrchol firemní struktury, charakterizované složitou sítí vztahů mezi mateřskou společností a jejími dceřinými společnostmi. Tyto entity obvykle operují v různých odvětvích a na mezinárodní úrovni, čímž dosahují značné ekonomické síly a vlivu. Charakteristickým rysem koncernu je existence dominantní společnosti, která uplatňuje kontrolu nad ostatními společnostmi prostřednictvím vlastnictví akcií, smluv o vedení či jiných nástrojů.

Tato kontrola umožňuje mateřské společnosti ovlivňovat strategická rozhodnutí, finanční toky a operativní činnost dceřiných společností. Velké podnikatelské skupiny se od koncernů liší menší mírou centralizace a kontroly. Spolupráce mezi jednotlivými společnostmi v rámci skupiny je často založena na vzájemných dohodách a koordinaci, spíše než na přímém ovládání.

Obě formy uskupení firem přinášejí výhody i nevýhody. Mezi hlavní benefity patří sdílení zdrojů, diverzifikace rizik a přístup k novým trhům. Na druhou stranu, složitá struktura a vzájemné vazby mohou vést k netransparentnosti, komplikovanému řízení a potenciálním konfliktům zájmů. Vzhledem k jejich ekonomickému významu a vlivu na společnost je nezbytné, aby koncerny a velké podnikatelské skupiny dodržovaly etické principy a transparentní jednání.

Typy koncernů

Koncerny můžeme rozlišovat podle několika kritérií. Podle míry centralizace řízení rozlišujeme koncerny centralizované a decentralizované. V centralizovaných koncernech má mateřská společnost silnou pozici a řídí dceřiné společnosti poměrně striktně. V decentralizovaných koncernech mají naopak dceřiné společnosti větší autonomii a samy rozhodují o svém chodu.

Dále můžeme koncerny dělit podle odvětvové působnosti. Existují koncerny, které se zaměřují na jediný obor, a koncerny, které působí v různých odvětvích. Koncerny působící v jediném oboru se nazývají homogenní, zatímco koncerny působící v různých odvětvích se nazývají heterogenní nebo konglomerátní.

Kromě výše uvedených typů existují i ​​další kategorie koncernů, například holdingové společnosti, které se specializují na držení akcií jiných společností, nebo společné podniky, které vznikají spoluprací dvou a více firem.

Pojem "velká podnikatelská skupina" je v českém prostředí definován v zákoně o ochraně hospodářské soutěže. Podle tohoto zákona se za velkou podnikatelskou skupinu považuje seskupení podnikatelů, kteří splňují určitá kritéria, například dosahují určitého obratu nebo zaměstnávají určitý počet zaměstnanců. Velké podnikatelské skupiny podléhají v České republice kontrole Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Výhody koncernu

Koncerny a velké podnikatelské skupiny s sebou nesou řadu výhod, které jim umožňují dosahovat lepších výsledků a stability. Jednou z hlavních výhod je sdílení zdrojů a znalostí. Díky propojení firem v rámci koncernu dochází k efektivnějšímu využití lidských zdrojů, technologií a financí. Například specializované oddělení marketingu může obsloužit více firem v rámci skupiny, čímž se snižují náklady a zvyšuje efektivita. Podobně sdílení technologií a know-how mezi firmami umožňuje rychlejší inovace a vývoj nových produktů. Další výhodou je diverzifikace rizik. Koncerny působí v různých odvětvích a na různých trzích, čímž se snižuje závislost na jednom produktu nebo trhu. Pokud se jednomu odvětví nedaří, ostatní firmy v rámci koncernu mohou kompenzovat ztráty a zajistit stabilitu celku. V neposlední řadě koncerny disponují silnější vyjednávací pozicí vůči dodavatelům i odběratelům. Díky své velikosti a objemu odebíraného zboží a služeb mohou vyjednat výhodnější ceny a podmínky. To jim umožňuje snižovat náklady a zvyšovat zisky.

Porovnání největších koncernů v České republice (2022)

Koncern	Oblast podnikání	Počet zaměstnanců	Obrat (mld. Kč)
Škoda Auto Group	Automobilový průmysl	40 000+	500+
Agrofert Holding	Potravinářství, chemie, média	33 000+	200+
Energetický a průmyslový holding (EPH)	Energetika	25 000+	300+

Nevýhody koncernu

I přes nesporné výhody s sebou koncernové uspořádání a fungování v rámci velké podnikatelské skupiny přináší i jistá úskalí. Složitá organizační struktura může vést k byrokratické zátěži, pomalému rozhodování a nepružnosti v reakci na změny na trhu. Komunikace mezi jednotlivými částmi koncernu může být komplikovaná a docházet ke zkreslování informací. Existence různých firemních kultur a odlišných přístupů v rámci jednoho koncernu může vést ke konfliktům a snižovat celkovou efektivitu. Velké koncerny se potýkají s rizikem ztráty inovativnosti a flexibility, které jsou typické pro menší firmy. Dominantní postavení na trhu může vést k monopolnímu chování a zneužívání moci. Koncerny jsou také častým terčem kritiky z hlediska společenské odpovědnosti, ať už se jedná o dopady na životní prostředí, pracovní podmínky nebo daňovou optimalizaci.

Příklady koncernů v ČR

Česká republika, ač menší země, se může pochlubit přítomností řady významných koncernů a velkých podnikatelských skupin, které hrají klíčovou roli v její ekonomice. Mezi nejznámější příklady patří Škoda Auto, součást nadnárodního koncernu Volkswagen Group, která je největším výrobcem automobilů v Česku a významným exportérem. Dále je to Agrofert, holding s širokým záběrem od zemědělství a potravinářství po chemii a média, ovládaný svěřenskými fondy Andreje Babiše. Energetický gigant ČEZ, ačkoliv s částečnou státní účastí, spadá do kategorie velkých podnikatelských skupin s dominantním postavením na trhu s elektřinou.

Nesmíme zapomenout ani na finanční sektor, kde působí silné skupiny jako Česká spořitelna patřící do Erste Group, nebo Komerční banka, součást Société Générale. Tyto a další koncerny a velké podnikatelské skupiny ovlivňují nejen český trh práce a ekonomiku, ale i každodenní život běžných občanů. Jejich aktivity a rozhodování mají dopad na širokou škálu oblastí, od cen energií a potravin po dostupnost finančních služeb a pracovní příležitosti.

Příklady koncernů ve světě

Svět byznysu je plný fascinujících příběhů o vzestupu a expanzi firem. Některé z nich se rozrostly do ohromných koncernů, které ovládají významnou část trhu ve svém odvětví. Příkladem může být americký gigant Apple, jehož produkty jako iPhone, iPad nebo MacBook zná snad každý. Apple se řadí mezi technologické lídry a jeho inovace udávají směr vývoje celému odvětví. Dalším příkladem je jihokorejský Samsung, který se prosadil nejen v oblasti elektroniky, ale i v dalších odvětvích, jako je například stavebnictví nebo těžký průmysl. Samsung je ukázkou konglomerátu, tedy koncernu, který sdružuje firmy z různých odvětví. Mezi významné koncerny patří také německý automobilový gigant Volkswagen Group, který pod sebou sdružuje značky jako Volkswagen, Audi, Škoda Auto, SEAT, Porsche a další. Volkswagen Group je příkladem koncernu, který vznikl postupným skupováním a slučováním firem v rámci jednoho odvětví. Podobně funguje i japonská Toyota Motor Corporation, která je největším výrobcem automobilů na světě. Tyto příklady ukazují, jak se velké podnikatelské skupiny stávají globálními hráči s obrovským vlivem na světovou ekonomiku.

Regulace koncernů

Koncerny a velké podnikatelské skupiny hrají v moderní ekonomice klíčovou roli. Jejich velikost a vliv jim dávají značnou ekonomickou sílu, která s sebou přináší i rizika pro hospodářskou soutěž a spotřebitele. Z tohoto důvodu je nezbytná regulace, která zajistí férové a transparentní fungování trhu.

Jedním z hlavních nástrojů regulace je antimonopolní legislativa. Ta brání zneužívání dominantního postavení na trhu, jako jsou cenové kartely nebo vytláčení konkurence. Dále existují pravidla pro fúze a akvizice, která zamezují nadměrné koncentraci ekonomické moci v rukou jedné entity.

Vedle antimonopolní regulace existují i další nástroje, které se zaměřují na specifické aspekty fungování koncernů. Například pravidla pro účetnictví a audit zajišťují transparentnost a srovnatelnost finančních výkazů. Ochrana spotřebitele se zaměřuje na férové obchodní praktiky a ochranu spotřebitelů před klamavou reklamou a nekalými praktikami.

Regulace koncernů je komplexní a neustále se vyvíjející oblast. Její cílem není bránit podnikání, ale zajistit, aby fungovalo v rámci spravedlivých a transparentních pravidel. To je v zájmu spotřebitelů, konkurence i celého hospodářství.

Vliv koncernů na ekonomiku

Koncerny a velké podnikatelské skupiny hrají v ekonomice moderních států nezastupitelnou roli. Jejich vliv se projevuje v mnoha oblastech, od tvorby pracovních míst a investic, přes inovace a technologický pokrok, až po dopad na životní prostředí a sociální oblast.

Tyto velké subjekty zaměstnávají značnou část populace a jejich investice do rozvoje a výzkumu jsou klíčové pro ekonomický růst. Zároveň jsou významnými plátci daní, čímž přispívají do státního rozpočtu. Díky své velikosti a globální působnosti mají přístup k rozsáhlým zdrojům a kapitálu, což jim umožňuje investovat do inovací a vývoje nových technologií. To má pozitivní dopad na konkurenceschopnost dané země na globálním trhu.

Na druhou stranu, koncentrace ekonomické moci v rukou několika málo subjektů může vést k nerovnováze na trhu a potlačování konkurence. To může mít negativní dopad na spotřebitele, kteří pak čelí omezenému výběru a vyšším cenám. Dalším negativem může být tlak na snižování nákladů, který může vést k přesunu výroby do zemí s nižšími mzdovými a sociálními standardy.

Je proto důležité, aby stát reguloval činnost koncernů a velkých podnikatelských skupin a zajistil, aby jejich fungování bylo v souladu s veřejným zájmem. To zahrnuje například kontrolu fúzí a akvizic, podporu malých a středních podniků a prosazování principů odpovědného podnikání.

Koncern je jako chobotnice, jejíž chapadla sahají do mnoha oblastí, a ačkoliv se může zdát, že každá část funguje samostatně, ve skutečnosti je vše řízeno z jednoho centra.

Božena Černá

Trendy ve vývoji koncernů

V dnešní dynamické ekonomice procházejí velké podnikatelské skupiny a koncerny neustálými změnami. Trendy, které formují jejich vývoj, jsou rozmanité a ovlivňují jak jejich vnitřní strukturu, tak i jejich působení na trhu. Jedním z nejvýraznějších trendů je bezesporu digitalizace. Firmy investují do moderních technologií, jako je umělá inteligence, internet věcí a cloud computing, aby zefektivnily své procesy, zlepšily zákaznickou zkušenost a získaly konkurenční výhodu.

S tím souvisí i rostoucí význam dat. Koncerny shromažďují a analyzují obrovské objemy dat, aby lépe porozuměly svým zákazníkům, optimalizovaly své produkty a služby a identifikovaly nové obchodní příležitosti. Dalším důležitým trendem je globalizace. Firmy rozšiřují své aktivity do zahraničí, a to jak formou exportu, tak i prostřednictvím akvizic a fúzí. To jim umožňuje přístup k novým trhům, zdrojům a talentům. Zároveň však globalizace přináší i nové výzvy, jako je zvýšená konkurence, kulturní rozdíly a politická nestabilita.

V neposlední řadě se velké firmy musí vyrovnávat i se změnami v oblasti společenské odpovědnosti. Spotřebitelé i investoři stále více požadují, aby firmy braly ohled na životní prostředí, lidská práva a etické principy. Koncerny proto zavádějí udržitelné praktiky, podporují komunity, ve kterých působí, a transparentně komunikují o svém dopadu na společnost.