Změny v zákoně o DPH 2024: Na co se musí firmy připravit

Základní informace o DPH v ČR

Daň z přidané hodnoty představuje v České republice jeden z nejdůležitějších zdrojů státního rozpočtu. Tento nepřímý typ daně je upraven zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. V současné době platí v České republice tři sazby DPH - základní sazba 21 %, první snížená sazba 15 % a druhá snížená sazba 10 %. Základní sazba se uplatňuje na většinu zboží a služeb, zatímco snížené sazby jsou určeny pro vybrané kategorie produktů a služeb.

Povinnost registrace k DPH vzniká osobě povinné k dani při překročení obratu 2 000 000 Kč za nejvýše dvanáct bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Registrace je povinná do 15 dnů po skončení měsíce, ve kterém byl překročen stanovený obrat. Plátcem se osoba stává od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat.

Zákon o DPH definuje také možnost dobrovolné registrace, kterou mohou využít podnikatelé, kteří nedosáhli zákonného obratu, ale registrace k DPH je pro ně výhodná z obchodního hlediska. Mezi specifické případy registrace patří také povinná registrace při pořízení zboží z jiného členského státu EU nad limit 326 000 Kč v kalendářním roce.

Zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, přičemž za určitých podmínek může být zdaňovacím obdobím i kalendářní čtvrtletí. Plátce je povinen podat daňové přiznání k DPH do 25. dne po skončení zdaňovacího období, ve stejné lhůtě je splatná i vlastní daňová povinnost. Součástí daňového přiznání je také kontrolní hlášení, které musí plátci DPH podávat elektronicky.

V rámci systému DPH existuje také institut přenesení daňové povinnosti (reverse charge), kdy povinnost přiznat a zaplatit daň přechází z dodavatele na odběratele. Tento mechanismus se uplatňuje například u stavebních a montážních prací, dodání zlata, nebo při obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Důležitou součástí zákona o DPH je také úprava nároku na odpočet daně. Plátce má nárok na odpočet daně v plné výši u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečnění své ekonomické činnosti. V případě, že plátce použije přijatá zdanitelná plnění jak pro účely své ekonomické činnosti, tak pro účely s ní nesouvisející, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši.

Zákon pamatuje také na specifické situace, jako je například osvobození od daně bez nároku na odpočet daně, které se vztahuje například na poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, finanční a pojišťovací služby, nebo výchovu a vzdělávání. Naopak osvobození od daně s nárokem na odpočet daně se týká především přeshraničních transakcí, jako je vývoz zboží nebo dodání zboží do jiného členského státu EU.

Sazby DPH a jejich použití

V České republice se v současnosti uplatňují tři sazby daně z přidané hodnoty, které jsou definovány zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Základní sazba DPH činí 21 % a vztahuje se na většinu zboží a služeb. První snížená sazba je stanovena na 15 % a druhá snížená sazba představuje 10 %. Tyto sazby jsou platné od roku 2015 a jejich správné uplatňování je klíčové pro všechny plátce DPH.

Do první snížené sazby 15 % spadají například potraviny a nealkoholické nápoje, vodné a stočné, teplo, městská doprava, ubytovací služby, kulturní a sportovní činnosti. Také sem patří stavební práce související s bydlením a stavbami pro sociální bydlení, včetně jejich dokončení a rekonstrukcí. Významnou položkou jsou také zdravotnické prostředky, které jsou hrazeny zdravotními pojišťovnami, a léčiva.

Druhá snížená sazba 10 % se vztahuje především na léky, knihy, noviny a časopisy, kojeneckou výživu a potraviny pro malé děti. Od roku 2020 sem byly přesunuty také vodné a stočné, což mělo přispět ke snížení nákladů domácností. Do této kategorie patří také mlýnské výrobky a jejich směsi, slad, škroby, pšeničný lepek a některé další specifické položky.

Základní sazba 21 % se uplatňuje na veškeré zboží a služby, které nejsou výslovně uvedeny v přílohách zákona o DPH jako položky podléhající sníženým sazbám. Jedná se například o elektroniku, automobily, pohonné hmoty, alkoholické nápoje, tabákové výrobky, oděvy a obuv. Také většina služeb, jako jsou telekomunikační služby, právní a účetní poradenství nebo reklamní služby, podléhá základní sazbě.

Pro správné uplatňování DPH je důležité znát nejen sazby, ale také specifická pravidla a výjimky. Zákon například stanovuje zvláštní režimy pro cestovní služby, použité zboží, umělecká díla a sběratelské předměty. Některé činnosti jsou od DPH zcela osvobozeny, například poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, finanční a pojišťovací služby nebo výchova a vzdělávání.

Plátci DPH musí věnovat zvýšenou pozornost správnému zařazení zboží a služeb do příslušných sazeb, protože nesprávné uplatnění sazby může vést k doměření daně a penále ze strany finančního úřadu. V případě nejasností je vhodné konzultovat zařazení konkrétního plnění s daňovým poradcem nebo přímo s finančním úřadem. Zákon o DPH také umožňuje požádat o závazné posouzení správné sazby DPH, což může být užitečné zejména v případech, kdy není jednoznačné, do které sazby konkrétní plnění spadá.

Plátci DPH a registrační povinnost

Registrace k DPH představuje významnou povinnost pro podnikatelské subjekty v České republice. Podle zákona o DPH se osoba povinná k dani musí registrovat jako plátce DPH, pokud její obrat za nejvýše dvanáct bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne částku 2 000 000 Kč. Tato hranice je platná od 1. ledna 2023, kdy došlo k jejímu navýšení z původního 1 milionu korun. Podnikatel musí podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročil stanovený obrat.

Do obratu se započítávají veškeré úplaty za uskutečněná zdanitelná plnění, včetně plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně. Nezahrnují se však příjmy z prodeje dlouhodobého majetku. Plátcem DPH se podnikatel stává od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročil stanovený obrat. Je důležité si uvědomit, že nesplnění registrační povinnosti může vést k významným sankcím ze strany správce daně.

Kromě povinné registrace existuje také možnost dobrovolné registrace k DPH. Podnikatel se může rozhodnout stát plátcem DPH i v případě, že jeho obrat nedosahuje zákonného limitu. Toto rozhodnutí může být výhodné například v situaci, kdy většina jeho zákazníků jsou plátci DPH, nebo když očekává významné investice a chce uplatňovat nárok na odpočet daně. Dobrovolná registrace není časově omezena a lze ji provést kdykoliv během podnikání.

Zákon pamatuje i na specifické případy registrace, jako je například registrace při pořízení zboží z jiného členského státu EU. Osoba povinná k dani se musí registrovat jako identifikovaná osoba, pokud hodnota pořízeného zboží přesáhne v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč. Stejná povinnost vzniká i při přijetí služeb od osoby neusazené v tuzemsku nebo při poskytnutí služeb s místem plnění v jiném členském státě.

Pro nově začínající podnikatele je důležité správně vyhodnotit předpokládaný obrat a zvážit dobrovolnou registraci k DPH již na počátku podnikání. Správce daně může udělit pokutu až do výše 500 000 Kč za nesplnění registrační povinnosti. Navíc může dodatečně vyměřit DPH z uskutečněných plnění za období, kdy měl být podnikatel již registrován jako plátce.

V případě skupinové registrace mohou spojené osoby vystupovat jako jeden plátce DPH. Tato možnost je výhodná zejména pro kapitálově spojené společnosti, které mezi sebou realizují významné množství transakcí. Skupina může být registrována k DPH jako celek, přičemž všichni členové skupiny mají společné daňové identifikační číslo a podávají jedno daňové přiznání. Zastupující člen skupiny je odpovědný za plnění daňových povinností za celou skupinu.

Daňová povinnost je jako stín, který následuje každého podnikatele na jeho cestě k úspěchu. Je třeba ji respektovat a pochopit, aby se nestala překážkou, ale přirozenou součástí podnikání.

Radmila Procházková

Daňové doklady a jejich náležitosti

Daňové doklady představují zásadní dokumenty v oblasti DPH, které musí obsahovat přesně stanovené náležitosti podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Každý plátce DPH je povinen vystavit daňový doklad do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí úplaty, pokud k ní došlo před uskutečněním zdanitelného plnění. Mezi základní typy daňových dokladů patří běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, opravný daňový doklad a další specifické doklady.

Běžný daňový doklad musí obsahovat několik povinných náležitostí. Především je nutné uvést označení osoby, která uskutečňuje plnění, včetně daňového identifikačního čísla. Stejně tak musí být uvedeny údaje o příjemci plnění, pokud je plátcem DPH. Nesmí chybět evidenční číslo dokladu a datum jeho vystavení. Velmi důležitým údajem je datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí úplaty, podle toho, který den nastane dříve.

Rozsah a předmět plnění musí být na dokladu jednoznačně specifikován. U zboží se uvádí množství a jednotková cena, u služeb rozsah a druh. Základ daně musí být uveden pro každou sazbu daně nebo osvobození od daně samostatně. Sazba daně se uvádí v procentech a výše daně se vypočítá v české měně. Pokud je plnění osvobozeno od daně, musí doklad obsahovat odkaz na příslušné ustanovení zákona o DPH nebo směrnice EU.

V případě vystavování dokladů v cizí měně je nutné uvést přepočítací kurz a celkovou výši daně v české měně. Pro přepočet se používá kurz ČNB platný k datu uskutečnění zdanitelného plnění. Při vystavování opravných daňových dokladů je třeba dbát na uvedení důvodu opravy a souvislost s původním dokladem.

Zjednodušený daňový doklad lze vystavit pouze při platbách v hotovosti nebo kartou do částky 10 000 Kč včetně DPH. Tento typ dokladu nemusí obsahovat některé náležitosti běžného daňového dokladu, například údaje o příjemci plnění. Elektronické daňové doklady jsou postaveny na roveň papírovým dokladům, musí však být opatřeny elektronickým podpisem nebo elektronickou značkou, případně musí být zajištěna věrohodnost původu a neporušenost obsahu jinými prostředky.

Archivace daňových dokladů je povinná po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Během této doby musí být zajištěna čitelnost dokladů a jejich věrohodnost. Plátce je povinen zajistit věrohodnost původu dokladu, neporušenost jeho obsahu a jeho čitelnost, a to od okamžiku jeho vystavení až do konce archivační doby. Způsob archivace si může plátce zvolit sám, musí však být schopen prokázat splnění těchto podmínek správci daně.

Výpočet DPH a daňový základ

Pro správný výpočet DPH je nezbytné nejprve určit správný daňový základ, ze kterého se daň vypočítá. Základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění. Do základu daně se započítává také spotřební daň, pokud zákon nestanoví jinak, a jiné daně, poplatky nebo jiná obdobná peněžitá plnění, dotace k ceně, vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění, zejména náklady na balení, přepravu, pojištění a provize.

Při výpočtu DPH máme k dispozici dva způsoby. První způsob je výpočet DPH zdola, kdy známe základ daně a potřebujeme vypočítat DPH. V tomto případě vynásobíme základ daně příslušnou sazbou DPH (21 %, 15 % nebo 10 %). Druhý způsob je výpočet DPH shora, kdy známe celkovou částku včetně DPH a potřebujeme zjistit, kolik z této částky tvoří samotná daň. Pro tento výpočet použijeme koeficient, který se liší podle sazby DPH (0,1736 pro 21 %, 0,1304 pro 15 % a 0,0909 pro 10 %).

V praxi je důležité věnovat pozornost správnému určení sazby DPH. Základní sazba 21 % se uplatňuje na většinu zboží a služeb. První snížená sazba 15 % se vztahuje například na potraviny, nealkoholické nápoje, hromadnou dopravu, ubytovací služby nebo zdravotnické prostředky. Druhá snížená sazba 10 % se používá například pro léky, knihy, dětskou výživu nebo mlýnské výrobky.

Při stanovení základu daně je třeba zohlednit i případné slevy nebo bonusy poskytnuté zákazníkovi. Pokud dojde ke slevě po uskutečnění zdanitelného plnění, je nutné vystavit opravný daňový doklad. Základ daně se v takovém případě sníží o poskytnutou slevu a odpovídajícím způsobem se upraví i výše DPH.

V některých specifických případech může dojít k situaci, kdy je nutné provést opravu základu daně. To nastává například při reklamaci zboží, při vrácení zboží nebo při dodatečné slevě. V těchto případech se vystavuje opravný daňový doklad, který musí obsahovat všechny náležitosti stanovené zákonem o DPH. Oprava základu daně a výše daně je samostatným zdanitelným plněním, které se považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období, ve kterém se oprava provedla.

Pro správné vedení evidence pro účely DPH je nezbytné uchovávat veškeré daňové doklady po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se plnění uskutečnilo. Plátce je povinen vést v evidenci pro účely DPH veškeré údaje vztahující se k jeho daňovým povinnostem, a to v členění potřebném pro sestavení daňového přiznání, kontrolního hlášení nebo souhrnného hlášení.

Osvobození od DPH

Osvobození od daně z přidané hodnoty představuje významný aspekt českého daňového systému, který je zakotven v zákoně č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Toto osvobození se vztahuje na specifické druhy plnění, při kterých plátce daně není povinen odvádět DPH na výstupu, ale zároveň ztrácí nárok na odpočet daně na vstupu. V rámci české legislativy rozlišujeme dva základní typy osvobození - s nárokem na odpočet daně a bez nároku na odpočet daně.

Osvobození bez nároku na odpočet daně se týká především služeb veřejného zájmu, jako jsou poštovní služby, rozhlasové a televizní vysílání, finanční a pojišťovací služby, výchova a vzdělávání, zdravotnické služby a zboží, sociální pomoc a provozování loterií a jiných podobných her. Poskytovatelé těchto služeb nemohou uplatnit nárok na odpočet DPH u přijatých zdanitelných plnění, která použijí pro uskutečnění osvobozených plnění.

Osvobození s nárokem na odpočet daně se vztahuje především na přeshraniční transakce, jako je dodání zboží do jiného členského státu EU, vývoz zboží mimo EU, poskytnutí služeb do třetích zemí a přeprava osob mezi členskými státy EU. V těchto případech má plátce daně právo uplatnit nárok na odpočet DPH u přijatých zdanitelných plnění, která použije pro uskutečnění těchto osvobozených plnění.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat oblasti nemovitostí, kde zákon stanovuje specifické podmínky pro osvobození. Dodání nemovité věci je osvobozeno od daně po uplynutí 5 let od vydání prvního kolaudačního souhlasu nebo od prvního užívání stavby. Plátce se však může rozhodnout, že i po uplynutí této lhůty uplatní daň, pokud je příjemcem plnění plátce DPH.

V oblasti finančních služeb jsou od DPH osvobozeny například převody cenných papírů, obchodování s deriváty, poskytování úvěrů a půjček, směnárenská činnost či správa fondů. Pojišťovací služby, včetně souvisejících služeb pojišťovacích makléřů a pojišťovacích agentů, jsou rovněž osvobozeny od DPH bez nároku na odpočet.

Pro zdravotnické služby platí osvobození v případě, že se jedná o zdravotní služby podle zákona o zdravotních službách, které jsou poskytovány poskytovatelem zdravotních služeb. Osvobození se vztahuje také na dodání zdravotnických prostředků podle zvláštních právních předpisů, včetně jejich oprav a nájmu.

Vzdělávací činnosti jsou osvobozeny, pokud se jedná o výchovu a vzdělávání poskytované v rámci akreditovaných vzdělávacích programů, včetně rekvalifikace poskytované akreditovanými institucemi. Toto osvobození se vztahuje také na školské služby poskytované školami a školskými zařízeními zapsanými ve školském rejstříku.

Plátce DPH musí důsledně sledovat a evidovat osvobozená plnění, jelikož je povinen je vykazovat v daňovém přiznání k DPH a v kontrolním hlášení. Nesprávné posouzení osvobození může vést k doměření daně a případným sankcím ze strany správce daně. Proto je důležité věnovat této problematice náležitou pozornost a v případě nejasností konzultovat postup s daňovým poradcem nebo přímo se správcem daně.

Termíny podání daňového přiznání

Daňové přiznání k DPH je nutné podávat v zákonem stanovených termínech, které se odvíjí od zdaňovacího období plátce. Základním zdaňovacím obdobím je kalendářní měsíc, nicméně někteří plátci mohou využívat čtvrtletní zdaňovací období. Pro měsíční plátce je termín podání daňového přiznání stanoven na 25. den následujícího měsíce po skončení zdaňovacího období. V případě čtvrtletních plátců je to také 25. den následujícího měsíce po skončení čtvrtletí.

Je důležité zmínit, že od roku 2023 došlo k významné změně v oblasti elektronického podání. Všichni plátci DPH jsou nyní povinni podávat daňová přiznání výhradně elektronickou formou. Tato povinnost se vztahuje jak na právnické osoby, tak na fyzické osoby podnikající. Elektronické podání lze realizovat prostřednictvím datové schránky nebo aplikace EPO na portálu daňové správy.

V případě, že 25. den připadne na víkend nebo státní svátek, posouvá se termín podání na nejbližší následující pracovní den. Současně s daňovým přiznáním je nutné podat i kontrolní hlášení, které má stejný termín podání jako samotné daňové přiznání. Nedodržení těchto termínů může vést k významným sankcím ze strany finančního úřadu.

Plátci DPH mají možnost požádat o prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání, a to maximálně o jeden měsíc. Tato žádost musí být řádně odůvodněna a podána před uplynutím standardní lhůty. Finanční úřad však není povinen této žádosti vyhovět. V případě mimořádných okolností, jako jsou například živelní pohromy nebo závažné technické problémy, může být lhůta prominuta i zpětně.

Pro nově registrované plátce DPH začíná povinnost podávat daňové přiznání od zdaňovacího období, ve kterém se stali plátci. První daňové přiznání musí být podáno i v případě, že v daném období neuskutečnili žádná zdanitelná plnění. Toto takzvané nulové přiznání je důležité pro evidenci a kontrolu ze strany finančního úřadu.

V souvislosti s termíny je také důležité připomenout povinnost úhrady případné daňové povinnosti. Ta je splatná ve stejném termínu jako podání daňového přiznání, tedy do 25. dne následujícího měsíce. Platba musí být připsána na účet finančního úřadu nejpozději v den splatnosti. Proto je vhodné při bankovním převodu počítat s několikadenní rezervou pro zpracování platby.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, kdy plátce uskutečňuje intrakomunitární plnění nebo dovoz a vývoz zboží. V těchto případech mohou vznikat dodatečné povinnosti související s podáváním souhrnného hlášení nebo Intrastatu, které mají své specifické termíny podání.

Kontrolní hlášení DPH

Kontrolní hlášení DPH představuje speciální daňový dokument, který jsou povinni podávat plátci daně z přidané hodnoty. Tento nástroj byl zaveden v roce 2016 jako součást boje proti daňovým únikům a podvodům. Podle zákona o DPH musí být kontrolní hlášení podáváno elektronickou formou, a to prostřednictvím datové schránky nebo elektronického portálu finanční správy. Právnické osoby jsou povinny podávat kontrolní hlášení každý měsíc, zatímco fyzické osoby jej podávají ve stejném termínu jako své přiznání k DPH, tedy buď měsíčně, nebo čtvrtletně.

Parametr	Hodnota
Číslo zákona	235/2004 Sb.
Základní sazba DPH	21 %
První snížená sazba DPH	15 %
Druhá snížená sazba DPH	10 %
Limit pro povinnou registraci	1 000 000 Kč
Zdaňovací období	měsíční/čtvrtletní
Lhůta pro podání přiznání	25. den po skončení zdaňovacího období

V kontrolním hlášení se uvádějí podrobné informace o jednotlivých přijatých a uskutečněných zdanitelných plněních. Plátce musí vyplnit údaje o všech přijatých a vydaných daňových dokladech, které ovlivňují výši jeho daňové povinnosti. Zákon stanovuje přísné požadavky na obsah kontrolního hlášení, včetně uvedení DIČ obchodních partnerů, evidenčních čísel daňových dokladů, data uskutečnění zdanitelného plnění, základu daně a výše DPH.

Nesplnění povinnosti podat kontrolní hlášení nebo jeho pozdní podání může mít závažné finanční důsledky. Zákon o DPH stanovuje pokuty v různé výši, od 1 000 Kč za opožděné podání po podání výzvy až po 500 000 Kč v případě závažného ztěžování nebo maření správy daní. Správce daně může také vyzvat plátce k odstranění pochybností nebo k opravě údajů uvedených v kontrolním hlášení, přičemž na reakci má plátce zpravidla 5 pracovních dnů.

Systém kontrolního hlášení je propojen s elektronickou evidencí tržeb a dalšími kontrolními mechanismy finanční správy. Toto propojení umožňuje efektivní křížovou kontrolu údajů a rychlou identifikaci případných nesrovnalostí v daňových transakcích. Plátci DPH musí věnovat zvýšenou pozornost správnosti vykazovaných údajů, jelikož chyby mohou vést k dodatečným administrativním povinnostem a případným sankcím.

Pro správné vyplnění kontrolního hlášení je nezbytné důkladně znát strukturu formuláře a jeho jednotlivé oddíly. Formulář je rozdělen do několika sekcí, kde se samostatně evidují přijatá a uskutečněná zdanitelná plnění nad a pod limit 10 000 Kč včetně DPH. Zvláštní pozornost je třeba věnovat režimu přenesení daňové povinnosti, který má v kontrolním hlášení specifické oddíly. Plátci musí také správně rozlišovat mezi běžnými dodávkami zboží a služeb a specifickými případy, jako jsou opravné daňové doklady nebo zálohové faktury.

V případě zjištění chyby v již podaném kontrolním hlášení má plátce možnost podat následné kontrolní hlášení. To musí být podáno do 5 pracovních dnů ode dne zjištění nesprávných nebo neúplných údajů. Opakované chyby nebo opožděné reakce na výzvy správce daně mohou vést k zostřenému dohledu ze strany finanční správy a případně i k daňové kontrole.

Přenesená daňová povinnost

Přenesená daňová povinnost představuje specifický mechanismus uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň přechází z poskytovatele plnění na příjemce plnění. Tento režim je upraven v § 92a až § 92i zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. V praxi to znamená, že dodavatel vystaví fakturu bez DPH a příjemce plnění je povinen si daň sám vypočítat, přiznat a následně zaplatit.

Tento mechanismus se uplatňuje především v situacích, kdy existuje zvýšené riziko daňových úniků. V tuzemsku se režim přenesené daňové povinnosti vztahuje zejména na stavební a montážní práce, dodání zlata, dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 zákona o DPH (například kovový odpad a šrot), poskytnutí emisních povolenek a dodání nemovité věci v případě, že se plátce rozhodne u tohoto plnění uplatnit daň.

Při aplikaci režimu přenesené daňové povinnosti musí být oba účastníci transakce plátci DPH. Poskytovatel plnění má povinnost vystavit daňový doklad, na kterém uvede všechny náležitosti běžného daňového dokladu s výjimkou sazby daně a výše daně. Místo toho musí na dokladu uvést sdělení daň odvede zákazník. Příjemce plnění je následně povinen doplnit výši daně a odpovídá za její správnost.

V případě stavebních a montážních prací je důležité správně posoudit, zda konkrétní práce spadají do klasifikace CZ-CPA 41 až 43. Poskytovatel i příjemce plnění musí důkladně vyhodnotit charakter poskytovaných služeb, aby nedošlo k chybnému uplatnění režimu. Nesprávná aplikace režimu přenesené daňové povinnosti může vést k závažným daňovým důsledkům pro obě strany transakce.

Plátci DPH mají v souvislosti s režimem přenesené daňové povinnosti také specifické evidenční povinnosti. Musí vést zvláštní evidenci pro účely DPH, která obsahuje DIČ obchodního partnera, datum uskutečnění zdanitelného plnění, základ daně, rozsah a předmět plnění. Tyto údaje jsou následně součástí kontrolního hlášení, které se podává spolu s daňovým přiznáním.

V rámci Evropské unie se režim přenesené daňové povinnosti uplatňuje také u přeshraničních transakcí, například při poskytování služeb mezi členskými státy. Zde je důležité správně určit místo plnění a ověřit platnost DIČ obchodního partnera v systému VIES. Český zákon o DPH implementuje v této oblasti příslušné směrnice EU a zajišťuje tak harmonizaci s evropským právem.

Správná aplikace režimu přenesené daňové povinnosti vyžaduje důkladnou znalost zákona o DPH a souvisejících předpisů. Plátci by měli věnovat zvýšenou pozornost správnému posouzení jednotlivých transakcí a v případě pochybností konzultovat situaci s daňovým poradcem nebo příslušným správcem daně. Nedodržení stanovených povinností může vést k doměření daně, penále a dalším sankcím ze strany správce daně.

Sankce a pokuty při nedodržení zákona

Nedodržování zákona o DPH může mít pro plátce i neplátce daně závažné důsledky v podobě sankcí a pokut. Finanční správa má k dispozici několik nástrojů, kterými může postihovat porušení daňových povinností. Mezi nejčastější sankce patří penále, které činí 20 % z doměřené daně, pokud správce daně zjistí nesrovnalosti při daňové kontrole. V případě, že plátce DPH nepodá daňové přiznání včas, vzniká mu povinnost uhradit pokutu za opožděné tvrzení daně. Tato pokuta se vypočítává podle počtu dní prodlení a výše daňové povinnosti.

Zvláště přísně je postihováno úmyslné krácení daně, které může být kvalifikováno jako trestný čin daňového úniku. V takových případech hrozí pachateli kromě finančních sankcí také trest odnětí svobody, který může v závažných případech dosáhnout až 10 let. Správce daně může také uložit pokutu za nevedení evidence DPH nebo její nesprávné vedení, přičemž výše pokuty může dosáhnout až 500 000 Kč.

Významnou sankční položkou je úrok z prodlení, který vzniká v případě pozdní úhrady daňové povinnosti. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů. Tento úrok se počítá za každý den prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.

Zákon pamatuje i na situace, kdy plátce DPH neoprávněně uplatní nárok na odpočet daně. V takovém případě musí nejen vrátit neoprávněně nárokovanou částku, ale také uhradit penále ve výši 20 % z částky odpočtu a k tomu příslušný úrok z prodlení. Správce daně může také uložit pokutu za nepodání kontrolního hlášení, která začíná na 1 000 Kč a může vystoupat až na 500 000 Kč v závislosti na závažnosti porušení a opakování prohřešku.

Zvláštní kategorií jsou sankce související s elektronickou evidencí tržeb, která úzce souvisí s DPH. Za nevedení nebo nesprávné vedení evidence může být uložena pokuta až do výše 500 000 Kč. V případě závažného ztěžování nebo maření kontroly může správce daně uložit pokutu až do výše 5 000 000 Kč.

Je důležité zmínit, že správce daně má při ukládání pokut určitou míru správního uvážení a může přihlédnout k okolnostem případu, zejména k závažnosti porušení, době trvání protiprávního stavu a následkům pro státní rozpočet. V některých případech může správce daně přistoupit i k prominutí sankce, zejména pokud k porušení povinnosti došlo z ospravedlnitelných důvodů, jako je například závažná nemoc nebo živelní pohroma.